Projekt JEDNO SVĚTLO je společná prezentace fotografa Jindřicha ŠTREITA a jeho velkoformátových fotografií s tématikou mentálně postižených osob, a keramických kachlů, vytvořených lidmi s mentálním postižením. Svým obsahem jde o projekt ojedinělý a netypický. Projekt vznikal v Lužánkách - středisku volného času v Brně. JEDNO SVĚTLO jsme prezentovali na různých místech České republiky - v Brně, Praze /v kostele Nejsvětějšíh Salvátora, kde výstavu uvedl Mons. Tomáš Halík, v Emauzích/, v Benešově, Lomnici n. P., Olomouci, Mikulově. V každém místě prezentace projektu /vysoká škola, muzeum, kostel, konvent/ došlo k přirozenému prolomení bariér mezi "zdravými" a mentálně handicapovanými lidmi. A o to realizátorům i účastníkům projektu právě jde.

PREZENTACE PROJEKTU JEDNO SVĚTLO

První prezentace projektu JEDNO SVĚTLO probíhala v Galerii Lužánky ve Středisku volného času v Brně od 31. října do 23. listopadu 2011. Doposud jsme tento projekt prezentovali:

2011:
Galerie SVČ Lužánky v Brně
 
2012:
Kostel Nejsvětějšího Salvátora v Praze
Benediktinské opatství Emauzy v Praze
Fakulta sociálních studií Brno
Zámek Lomnice nad Popelkou
 
2013:
Muzeum Benešov
Křížová chodba kostela sv. Michala v Olomouci
Konvent v Mikulově
 
2016:
Jižní křídlo Křížové chodby Nové radnice v Brně
Budova Kanceláře veřejného ochránce práv v Brně
 
2018:
Galerie Pekařská
 
 
 

VYJÁDŘENÍ OSOBNOSTÍ K PROJEKTU JEDNO SVĚTLO

TOMÁŠ HALÍK – prezident České křesťanské akademie

Projekt Jedno světlo považuji za vzácný projev humanity - jeho plodem je nejen radost postižených dětí, nýbrž i otevření srdce a myslí zdravých, aby si uvědomili jednak nesamozřejmost zdraví, jednak nezapomínali na ty, jimž často druzí upírají právo na elementární úctu a solidaritu. Tento projekt nás učí být více lidmi.

Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D., prezident České křesťanské akademie

 

Prof. Mgr. JINDŘICH ŠTREIT – fotograf, autor fotografií v projektu

Milá Ilonko, právě jsem se vrátil z Lomnice nad Popelkou z vernisáže Jedno světlo. Jsem moc rád, že výstava pokračuje a že se o ni tak krásně staráte. Potěší mě, že na vernisáži se vždy všichni sejdeme. Ty, Majka, Honza Budař a hlavně všichni keramici. Jsou tak milí a přirození. Vždy mě fascinuje jejich vitalita a radost, s jakou vše prožívají. Jejich objekty jsou výborné. Kéž bychom i my se tak bezelstně uměli těšit z každé maličkosti. Přesto si myslím, že tyto výstavy jsou pro ně velkým povzbuzením do dalšího žití. Veliký hold skládám Vám, které s nimi pracujete a vedete je. Obdivuji Vaši trpělivost a lásku, kterou jim dáváte. Vážím si toho, že jsi mě oslovila a že mohu být součástí Vaší skupiny a tak přinést zase trochu jiný pohled na lidi v těchto zařízeních.

Přišlo za mnou více návštěvníků a zajímalo se jak o fotenky, tak o keramické objekty. Musím jim vyprávět, jak k tomu spojení došlo a jak jsme tvořili katalog. Ten se všem moc líbí.

Je sympatické také to, že se do projektu zapojil i Honza Budař s Romanem Jedličkou, kteří dotvářejí atmosféru vernisáží svým hudebním vystoupením. Píseň Kávu si osladím se stala doslova hymnou.

Nenechte se udolat malými problémy a pokračujte. Stojí to za to. Jindra ze Sovince       

 

JAN BUDAŘ – herec, moderátor, zpěvák - patron projektu

Projekt  Jedno světlo je jedinečný a velmi vyjímečný.  Nám "normálním" umožňuje potkat lidi, kteří vnímají svět jinak - "nenormálně".  A tahle setkání jsou pro mě plná nečekané svobody a inspirace.

 

MgA. JOSEF BUCHTA – leader orchestru B-SIDE BAND Brno

Myslím si, že každá činnost, která pomáhá lidem - ať už nemocným, ale i zdravým, je důležitá, protože dělá lidi lidmi. Osobně si velmi vážím těch, kteří svůj život zasvětí pomoci druhým a svoji životní energii a cíle zaměří tímto směrem. Je dobré mít stále na paměti, že mezi bláznovstvím a nemocí a stavem zdravého a schopného člověka je velice tenká linie a nikdy nevíme, na jaké straně se můžeme ocitnout, aniž bychom si toho všimli. Nemusí se to týkat přímo nás, ale našich blízkých a tím už se to týká i nás všech. Proto jakékoliv začlenění nemocných lidí do společnosti vítám a projektu, který děláte, fandím, protože každý z nás nebo našich blízkých tento projekt v životě někdy může potřebovat.

 

Prof. doc. IVICA VIDROVÁ, akad. soch.

K výuce mentálně postižených autorů v Lužánkách:

„Cítim sa poctená oslovením, aby som vyjadrila atmosféru  pobudnutia medzi  Ilonkinmi  kamarátmi, žiakmi, s ktorými robí keramiku. Nuž, na papieri  je to len napísané, ale fyzické naplnenie radosti je neprenosná živá skúsenosť.

Vydržala mi nielen cestou domov z Brna v zamračenom pochmúrnom dni, ale i ďalšie.  Viedlo ma  ešte stále slniečko-svetlo a spievala som si, spomínala na nefalšovanú radosť, ktorú mali „Ilonki Kulíkovej  miláčci“ pri odokrívaní farieb nanášaných na keramiku. Akurát som sa dodatočne snažila nájsť odpoveď na otázky jedného pána chlapca, čo si myslím o vesmíre, vesmírnych lodiach, technike, konci sveta.

Nemôže byť, lebo medzi nami žijú ľudia čistí v pravom zmysle výkladu a keď sa ich budeme držať, aj my budeme šťastnejší a lepší....“

 

Mgr. PAVLÍNA BŘEZINOVÁ – vedoucí stacionáře Gaudium

Život dospělých lidí s mentálním postižením probíhá stejně jako křivka života nás všech ostatních, nás, kteří si říkáme „normální“. Výstižnější by bylo napsat, že „se může odvíjet“. Tito lidé potřebují zvýšenou podporu nejen v pro nás běžných každodenních činnostech, ale i podporu v aktivitách, které je viditelně začleňují mezi nás „normální“. Jedním takovým významným počinem je právě projekt Jednou světlo. Klienti Gaudia nejen že vytvářeli keramické kachle na vhodně zvolené téma „Živly“ a věnovali se tedy velmi zajímavé tvůrčí činnosti, ale zejména díky prezentaci své práce na veřejnosti se mohli představit jako někdo, kdo se nám „normálním“ v určité oblasti nejen vyrovná, ale nás i předčí. Lze pozorovat nárůst jejich sebevědomí, zvyšující se dovednost orientovat se v společenských setkáních, rozšířili si své sociální kompetence a svým celým počínáním odstraňují stigmatizující nálepku všem svým kamarádům, kteří se ocitli ne vlastní vinou v situaci člověka s postižením.

...

"Blázen"

Když si někdo myslí, že je blázen, často mu to lidé okolo něj přívětivě rozmlouvají.

To pak ti "blázni" neví, co je vlastně pravda.
Mají věřit sobě nebo spíš jiným?
Jsou "blázni" nebo ne?

Pak jsou lidé, o nichž všichni říkají, že jsou blázni. A nikdo jim to nerozmlouvá.
Většinou ani ti blázni ne, protože ti mají zcela jiné definice reality a  pravdy, než my - obyčejní "blázni".
A někde mezitím je všechno ostatní.

Naše životy plné překvapení. Překvapení naplněná nadějí. Naděje skrytá v bolesti. Bolest prahnoucí po lásce.
Láska v úsměvech bláznů.

Všichni jsme jedno světlo.


JAN BUDAŘ – patron projektu